49d6e409b42393f8bfc004b0b3a3d5ea 1

2. 11. 2022 v 19 h

Janáčkovo divadlo, NdB

Autor: Leoš Janáček

Dirigent: Jakub Hrůša

Režie: Jiří Heřman

Soubor: Janáčkova opera Národního divadla Brno

Reprízy: 03. 11. v 19 h, 06. 11. v 19 h (představení živě přenášeno přes OperaVision), ozvěna festivalu 26. 11. v 17 h

Délka představení: 140 minut

 

Koupit vstupenky

1. část

Místo na konci světa…

Začíná další den, další utrpení… trest pro ty, co se provinili, i pro ty, co zde skončili nevinně. Vrazi, političtí vězni, zloději i tuláci sehnáni dohromady. Raněný orel ve všech vzbudí touhu po ztracené svobodě. Přivádí mezi ně dalšího odsouzeného, Gorjančikova. Jeho prohlášení, že je politický vězeň, vyvolá u placmajora jen krutost. Do monotónní práce zaznívají útržky vyprávění. Skuratov vzpomíná na Moskvu, Luka se v myšlenkách vrací k vraždě majora. Další den kdesi na konci Sibiře se chýlí ke konci…

Je léto a vězni na břehu Irtyše rozebírají vrak lodi. Tatarský chlapec Aljeja vypráví Gorjančikovi o své matce. Svátek, je svátek! Jednotvárnost je narušena oslavami. Pop žehná jídlo a vězni si připravují improvizované divadlo. U jídla vykládá Skuratov o své lásce k Lujze, kvůli níž zabil druhého nápadníka, starého Němce. Vzpomínky a touha po ženách, které opustili nebo kterým ublížili, je v mužském světě věznice všudypřítomná.

Začíná hra o posledním dnu dona Juana. Vězni s vervou hrají ženy i čerty, kterým Juan nakonec propadne. Divadlo pokračuje komedií o krásné mlynářce podvádějící svého muže. Svátek ale skončí tragicky, když je Aljeja v hádce jedním z vězňů zraněn.

 

2. část

Je noc, spánek nemocných je plný neklidných snů. Jejich činy je nikdy nepřestanou pronásledovat. Stařeček bdí, modlí se a myslí na své děti… uvědomuje si, že je už nikdy neuvidí. Stejně jako většina vězňů nikdy toto místo živý neopustí. Skuratov ze spaní volá Lujzu. Tulák Šapkin vypráví ostatním, jak jej chytli při krádeži a policejní komisař ho vytahal za uši. Trhané vyprávění Šiškova se mění ve zpověď a postupně odkrývá příběh nešťastné lásky k nevinné dívce Akulině, jejíž čest pošpinil ze msty Filka Morozov. Šiškova s ní oženili. Po svatbě zjistil, že Filkovo obvinění bylo lživé, Akulka se ale přiznala, že přesto Filku miluje a vždycky bude. Opilý Šiškov ji zabije. Ve chvíli, kdy mluví o svém činu, umírá o kousek dál Luka. Šiškov v něm poznává Filku. Jeho spílání mrtvému přeruší Stařeček slovy „I jeho matka zrodila…“

Stráže volají Gorjančikova. Placmajor mu oznamuje, že je propuštěn, jeho matka pro něj vyprosila milost. Vyprovází jej volání vězňů po svobodě. „Marš!“ křičí stráže. Gorjančikov odchází vstříc novému životu. Ostatní zůstávají na místě, odkud pro ně není návratu…

Po smrti duše putují dál a nesou si s sebou své viny a výčitky. Akulina, Lujza, matka Aljeji a ostatní ženy přinášejí soucit a odpuštění. To skrze ně může přijít vykoupení.

Inscenační tým:

Režie: Jiří Heřman

Scéna: Tomáš Rusín
Světelný design: Jiří Heřman
Kostýmy: Zuzana Štefunková Rusínová
Sbormistr: Pavel Koňárek, Martin Buchta
Dramaturgie: Patricie Částková

 

Hrají:

Alexandr Petrovič Gorjančikov – Roman Hoza
Luka (Filka Morozov) – Gianluca Zampieri
Skuratov – Peter Berger
Šiškov – Pavol Kubáň
Vězeň malý/vězeň 1/kovář/Čekunov – Lukáš Bařák
Placmajor – Jan Šťáva
Aljeja – Jarmila Balážová
Vězeň vysoký/mladý vězeň + hlas z kirgizské stepi/vězeň herec/vězeň 3 – Zbigniew Malak
Šapkin/opilý vězeň/veselý vězeň – Eduard Martynyuk
Vězeň s orlem/vězeň 2/Kedril/Čerevin – Vít Nosek
Stařeček – Petr Levíček
Vězeň/Don Juan/Brahmín – Tadeáš Hoza
Duchovní – Josef Škarka
Kuchař – Kornél Mikecz
Vězeň b/urputný vězeň – David Nykl
Poběhlice – Jana Hrochová
Stráž 1 – Vilém Cupák
Luisa – Edit Antalová
Orel – Michal Heriban
Matka Aljeji – Eva Novotná
Soprán – Kateřina Kněžíková
Alt – Jarmila Balážová, Jana Hrochová
Tenor – Peter Berger, Eduard Martynyuk
Bas – Jan Šťáva, Josef Škarka

Osobité spojení opery Z mrtvého domu a scénické podoby Glagolské mše otevře 8. ročník festivalu Janáček Brno! Zahájení bude – jako již tradičně – patřit nové produkci brněnské Janáčkovy opery NdB. Při jejím vzniku se poprvé sejdou dva vynikající umělci – dirigent Jakub Hrůša, pro nějž to bude první spolupráce s brněnským souborem, a režisér Jiří Heřman, který se k Janáčkovu dílu vrací po úspěšné inscenaci Příhod lišky Bystroušky na festivalu 2018. 

Udychtěn, uhnán – čekám, zdali ještě hvězdička nějaká z dalekého obzoru mi zvonivě padne do mysli. K ruské literatuře se pro inspiraci Leoš Janáček obrátil i v případě svého devátého a posledního operního díla. Stejně jako v případě Čapkovy hry Věc Makropulos se ani Dostojevského Zápisky z mrtvého domu pro operní námět na první pohled pranic nehodí.  Spisovatelův pobyt v sibiřské věznici ve společnosti vrahů, lupičů i lidí, které na scestí přivedla nešťastná náhoda, osobní zkušenost přetavená do literárního díla, je ponurým sledem vyprávění o každodenním životě i o životních osudech jednotlivých trestanců s psychologickými rozbory, filozofickými úvahami, téměř bez dialogů, bez ústředního hrdiny a ženských postav. Přes všechny líčené hrůzy psal Dostojevský po návratu bratrovi: Věř nebo nevěř, jsou mezi nimi charaktery hluboké, silné, krásné; jaká radost odkrýt pod hrubou kůrou zlato!…  I Janáček viděl v jednotlivých postavách knihy něco hlubšího, lidského. Maxu Brodovi se v roce 1927 zmiňuje: Našel v Mrtvém domě dobrou lidskou duši i v Baklušinu, i v Petrovu i v Isaji Fomiči. Jestliže si v případě Káti Kabanové upravil libreto z českého překladu, v případě Dostojevského knihy pracoval přímo s ruským originálem a jeho výtisk knihy je plný poznámek a podtrhaných částí textu. Libreto se nikdy nenašlo, jen heslovitý náčrtek, a usuzuje se, že Janáček jej psal přímo do partitury. Že práce nebyla snadná a radostná, je možno vytušit z dopisů Kamile Stösslové: Připadá mi, jak bych v ní po stupních níže a níže kráčel až na dno z lidstva nejbídnějších lidí. A to se těžko kráčí.

Dílo však již Janáček dokončit nestihl. Partituru 3. dějství si odvezl v létě s sebou na Hukvaldy. Zápal plic se mu však stal osudným a 12. srpna 1928 zemřel v sanatoriu v Ostravě. Jeho průkopnické dílo zůstalo nedokončeno. Před uvedením opery v brněnském divadle se Janáčkovi žáci dirigenti Břetislav Bakala a Osvald Chlubna ujali dopracování instrumentace a drobné úpravy pěveckých partů. Také byl pozměněn chmurný závěr opery, kdy po odchodu Gorjančikova stráže zahání vězně zpět a život mrtvého domu jde neúprosně dál. Později se inscenátoři začali vracet k Janáčkem původně zamýšlenému vyznění konce. Festivalová inscenace poprvé v ČR představí novou kritickou edici prof. Johna Tyrrella rekonstruující dílo co nejblíže podobě, jakou Janáček zamýšlel a nikdy neměl možnost dokončit.

I přes tíživý konec stojí na počátku partitury Z mrtvého domu Janáčkem vepsáno: V každém tvoru jiskra boží! A to je myšlenka spojující jeho poslední operu s dílem stejně unikátním – mší na staroslověnský text. Vznik Glagolské mše se částečně prolíná s prací na poslední opeře a je strhujícím vyznáním. Jak sám Janáček řekl: Chtěl jsem zde zachytit víru v jistotu národa na podkladě ne náboženském, ale na tom mravním, silném, který si bere Boha za svědka. Scénická podoba Glagolské mše jako pokračování opery Z mrtvého domu pak dává oběma dílům novou výpověď o síle víry v člověka.

Patricie Částková

Vybíráme z programu festivalu:

PŘI NÁKUPU 3 A VÍCE PŘEDSTAVENÍ ZÍSKÁVÁTE 25 % SLEVU, PŘI NÁKUPU 5 A VÍCE PŘEDSTAVENÍ ZÍSKÁVÁTE 30 % SLEVU.